Veršovaný svět

Odpovědi na otázky

 

Poslední článek týkající se nemocí,
pak předávám žezlo řadě jiných legrací a emocí.

Odpoví na otázky, o které jste si psali,

jak bylo, jak je teď a jaké mám dál plány:


Jak bylo

a kdy se mi co přihodilo:

První grand mal přišel v osmi letech „z ničeho nic“
a hrál se mnou hry bez hranic.
Křeče, pěna od pusy,
bezvědomí a pokousaný jazyk jako bonusy…

V dětství jsem pak denně, jak kus pečiva,
jedla všemožná „léčiva”.
Měly mi pomoci překonat Golgotu
a vést ke kvalitnějšímu životu…

Jiný byl asi Boží plánek.
Menší záchvaty stále kazily můj spánek.
Přes den se začaly ozývat dvě senzace
– dočasná ztráta zraku a depersonalizace.

V dospívání bylo líp, léky jsem vysadila

a na VŠ vytvářela kulturní veledíla.

Kamarádi, víno, pivo,
nic co by k vejšce nepatřilo.
Tenkrát jsem si užívala
a nějaké léky neřešila.

Přesto mě chvílemi doprovázely divné pocity,
které jsem nosila ve skrytu své ulity…

SPORT, přátelé, učení – toť byla má posila,

životem jsem se vesele bavila.

Abych se až příliš nenasmála,
v průběhu studií přišlo i období tvrdé jako skála.
Panika a deprese.
Obě zkoušely, co mé já unese.

Tři měsíce jsem proležela v posteli,

s prominutím, totálně v…

Do toho se vrátila epka, naštěstí jen v lehčí formě,
oblečená v parciální uniformě.
V mých pětadvaceti se pak ďábel probral
a poslal na mě opět grand mal.

Nechtěla jsem se nemocemi nechat zlikvidovat,

mým snem bylo v klídku dostudovat.
Moje já tím žilo,
takže se to zdárně podařilo.

Bylo to i díky období větší zdravotní pohody,
kdy mě trápily snad „jen“ věčné rozchody.

Asi sto vztahových pádů

a z mé garsonky se stala továrna na čokoládu.
Tunové nálože zaplácly samotu a žal,
zatímco manžel mi tenkrát pod okny jen probíhal.

Do toho uvěznění v benzenovém jádru a diazepinovém kruhu.
Sedativní, hypnotické, anxiolytické a myorelaxační účinky přicházely k duhu.

Slavné zesilovače neurotransmiterů GABA.

„Super trouper”, jak zpívá ABBA.
„I have a dream.“
Skončit s tím.
„Honey, honey“,
it´s not funny.

Dva roky zpět se zdraví začalo horšit, celkem rapidně,
a lékaři nevěděli, která nemoc je na vině.

Epilepsie? Generalizovaná úzkostná porucha? Panika?

Rozluštit to byla celkem Afrika.
Somálsko, Rwanda, Jihoafrická republika.
Všechny tři jsou nejspíš za viníka.


Před rokem nastal čas každodenního umírání.
Úryvky pro toho, kdo nemá zdání:

Ležíte bezvládně na gauči
a svět se pomalu dotáčí.
Hodiny vyčerpávajícího boje s vlastním neznámem,
procházka hrůzostrašným snem.
Nevnímáte, brní vás tělo, bolí hlava
a úzkost se po těle rozlévá jak horká láva.
I kdybyste se přetrhli v půli,
nejde to ovládnout vůlí.
Ocitáte se zdraví na prahu smrti
a naprosto netušíte proč, co, kdo vás tak drtí…

Hromy, blesky
stavy hodnotím asi jako Babovřesky.
23 % a odpad nejvyššího řádu,
nic extra pro náladu!

Rok jsem takto tvořila bez antidepresiv velmi dramatickou beletrii,
na jejímž konci jsem byla zralá na odvoz – na psychiatrii.
Přes veškerou snahu jsem se sama nedostala ze dna,
tudíž následovala záchrana číslo jedna.
Návštěva psychiatra a medikace,
pracovní neschopnost, psychologické konzultace.

Ale nic z toho není komplikace,

když to otočíte do legrace. 🙂

Z toho, co občas moje uši slyší a oči vidí,
si připadám normálnější než řada lidí.
Když si pročítám či zaslechnu v TV zprávy,
říkám si, kdo je dnes vlastně psychicky zdravý…
…jak a s čím jsme jako lidé vyrovnaní…?

Zní to nepěkně…
….ale všichni budeme vyrovnaní jen ležící na prkně. 🙂


A jakej je to med teď?

Konečně mám pocit, že jsem to já – zase živá.
Beru antiepileptika a antidepresiva.
Úzkostí jsem se doposud úplně nezbavila,
nicméně už to není taková síla.
Občas zaťuká na vrátka spratek
a přinese do mé mysli strach a zmatek.

Na EEG mám ložisko na levém spánkovém laloku,
takže epilepsii mám stále po boku.

K ní panika a úzkost někdy prostě patří,
takže jsem to schytala za tři. 😀

Učím se s nimi běhat a životem jít,
protože nemá smysl s nimi soupeřit.
Dost možná se mnou zůstanou navždy.

Ale žít s tím, co je, musí každý.


A mé plány?

Otevírat uzamčené brány
a plnit si svá malá přání… 🙂

Cestovat,
běhat, pracovat,
milovat, číst a svět veršovat. 🙂

Martina Majorošová

Latest posts by Martina Majorošová (see all)

2 thoughts on “Odpovědi na otázky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *