Veršovaný svět

První básnička

 

Malé extempore.

Pod lesem, uprostřed pole,

ve větvích staré hrušky,

za pomocí papíru a obyčejné tužky,

vznikla báseň s názvem „Strom,

který měl v srdci díru jako hrom“. 🙂

Bylo mi okolo deseti

a verše byly perlami posetý…

 

Zpětně se směji mojí prvotině,

která pluje na hladině

trapnosti

a v podstatě vypovídá o marnosti

usychajícího stromu uprostřed pole.

Avšak melodie

Gízské nekropole

v ní zaznívá velmi hlasitě.

Silný šálek muziky na dítě.

 

Uvnitř dětských krkolomných rýmů

dnes nalézám čistotu i špínu,

radosti i úskalí,

vytesané do skály

lidských dějin.

Vzhlížím k čarokrásným orchidejím

i plevelům doby,

které lidstvo stále zdobí.

 

Má touha psát,

pocity si uchovat,

se mnou letí na křídlech.

Jednou, až mi dojde dech

a snesu se do nebeské výšky,

z křídel přesednou na listy knížky… 🙂

Martina Majorošová
Latest posts by Martina Majorošová (see all)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *