Tichý odchod
Jakoby nebyla důležitá
a létala zbůhdarma po světě.
Jako svízel v lánu žita,
jako prach ukrytý v kometě,
ji člověk vnímá,
se zavřenýma očima.
Lesy tiše opouštějí krajinu,
květy nezří slunce svit,
krátkozrakost leží ve stínu
a sytí blahobyt,
jež pomalu ji hubí.
Královna naposled letí na zásnuby.
Bezbranným křídlům ubývají síly,
lehají olše, třešně, lípy, akáty, břízy, duby,
skomírá bzukot vrby jívy,
a řepka olejka se svou žlutí chlubí.
Účel vlévá se do lží,
z jedovatých polí valí se pohroma,
bohatství běží bez otěží.
A ona umírá.
Královna slunce a její děti,
letos z úlů nevyletí.
Dědovi poprvé za dlouhá léta uhynuly včely.
Kéž by nám události připomněly
váhu našich zločinů,
že krajina potřebuje včely,
a včely potřebují krajinu….
autorka
Latest posts by Martina Majorošová (see all)
- Plody hříchu - 12 ledna, 2021
- Za okny komnaty - 22 prosince, 2020
- Vydání sbírky básní - 13 prosince, 2020
