Veršovaný svět

zaMYšlení

 

Přemýšlet.

Nad sebou, nad tím, co je nad námi,
kdo je vedle nás,
jak co nejlépe využít čas.

By měl každý,
kdo tu není navždy.

Každý je v menšině,
a zbylý každý se nachází v bublině.

Moje bublina praskla uprostřed ničeho.
Rozlila se na ego.

Větší výhra
mě snad nikdy nepostihla.

Babrat se v hlubinách,
když lehkost žití vězí v bublinách.

Otázky bytí,
úžasné jak pláže na Tahiti
se zrnky mizérie
tichomořské Polynésie.

Jaké jsou naše skutečné sny…?
Jen Mariánský příkop je ten, kdo to ví.

Slezla jsem 10 994 metrů pod moře
a nalezla odpovědi,
co na dně sedí.

Cestou zpět jsem zkoumala víc než když dříve,
poctivě a trpělivě,
podmořské údolí mého tichého oceánu,
severní, jižní, východní i západní stranu.

Kapky vzácností se mnou vypluly na povrch.
S nimi i miliardový dluh.

Splácet ho budu doživotně.
A ochotně.

Bez
peněz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *