Horní Rakousko III. – Schafberg, Fuschlsee
Jednoho dne jsme měli v plánu vyběhnout na Schafberg,
prostě si dát k závěru dovči takový šperk.
Plán byl zdolat Schafberg (1 783 m) ze St. Wolfgangu od zubačky,
nicméně hned po kilometru potkali jsme zákazové značky.
Cesta, po které jsme chtěli běžet, byla uzavřená,
a alternativa mě celkem srazila na kolena.
Ze St. Wolfgangu jsme museli běžet téměř do Gilgenu,
po rovince, bez problému.
Ovšem pak přišlo 5 km na vrcholek,
tož zapnuli jsme motorek.
9 km nahoru měl Míša za hoďku dvacet čtyři,
já měla Schafberg na talíři
o dvacet minut později.
Rozhodně si takové kopce musím dávat častěji!
Na Schafbergu jsme se kochali krásným výhledem,
odměnili se Gösserem,
respektive čtyřmi kusy,
plus štrůdlem a chlebem zacpali jsme pusy.
30 euro jen to fiklo,
ale občerstvení se nám šiklo.
Jsem toho názoru,
že cesta zpět je horší než cesta nahoru.
A zde se mi to potvrdilo dvojnásob,
cesta dolů byla pro mě hrob.
Strmě z kopce, občas lana,
hrozila nám dobrá tlama.
Část úseku jsme šli jako turisté,
což bylo rozumné, zajisté.
Do toho úmorný vedro.
Nicméně časem si to sedlo
a 18 km okruh nám zabral tři hodiny.
Měla jsem krásný pocit hrdiny,
a i když se neřadím do běžecký ikon,
považuji to za svůj životní výkon.
Na garmiňáckém barometru
jsme měli zisk nadmořské výšky více jak 1,5 kilometru.
Po doběhu nám víc než bodla koupačka v jezeře,
kafe, zmrzlina, gösser a vydatná večeře.
Přišlo nám k dobru,
i posezení ve Ströblu,
kde jsme měli v pivním merku
naše vzpomínky ze Schafbergu.
Další den měl být odpočinek, výklus okolo Fuschlsee,
nicméně bylo jasné, že nám to opět nepůjde.
Lákal nás kopec Filbling nad jezerem,
tudíž jsme vyběhli jeho směrem.
Na 3 km přes 600 metrů nastoupáno.
No prostě zase super ráno!
Cestou jsme minuli zelené jezírko Filblingsee
a dokonce potkali první pár běžců na dráze!
Na závěr jsme si oběhli jezero a dalo to 16 kiláků,
za dvě hoďky jsme byli zpět v našem „baráku“.
Dali jsme ve Fuschlsee koupačku,
však nebe přestávalo býti bez mráčků.
Blížila se bouřka, která ukončila naše putování.
A tím končí mé rakouské psaní.
Špinavé Lipno, rozbité silnice,
a konečně – naše nádherná vesnice!
Návrat domů byl bolestivý,
nicméně musíme ho brát z ptačí perspektivy.
Pro pobavení statistika:
Cestou jsem si hrála na úředníka!
Zapisovala jsem počet transportérů,
zde házím čísla do éteru:
225 té čtyřek, 46 té trojek, 6 té dvojek a 2 té jedničky.
Celou dobu jsem poctivě dělala čárečky! 😀
Pravda, trošičku netradiční zábava,
ale každý, kdo vidí T1 – T4 vyhrává! 🙂
- Seifertovy Kralupy 2024 - 25 října, 2024
- Vzpomínky na Rakousko 2023 - 4 března, 2024
- Charitativní projekt MAMA - 29 prosince, 2023