Veršovaný svět

Orlické hory místo Nevady

 

V tomto období jsme měli být kdesi na území Sierra Nevady.
Nicméně změna plánu zdaleka ničemu nevadí.
Navštívili jsme Adlergebirge neboli Góry Orlickie,
a byla to fantazie.
A v jistém slova smyslu také komedie.

Z první štace posílám pár tipů na výlety a trochu reality ze života na T4 kolech,
zhmotňující se v našich zážitcích a rozhovorech.

První den jsme na doporučení kamarádky zakempili v Podchlumí,
na louce, u lesíka, nedaleko rybníka jako z Modré laguny.

U modré laguny :)

V tu dobu jsme poslouchali krizový štáb,
v podobě zpěvu ptáků a skřekotu žab.
Okolo nás rákosí, labutě, les,
žádný negativní zprávy, žádnej stres.
Začetla jsem se zde pouze do básnického almanachu.
Tuto terapii vřele doporučuji všem, co podléhají strachu.

Bydliště kousek od rybníka v Podchlumí

Místo na spaní luxusní, jen noc byla značně chladná,
poněkud mrazivo bylo z rána.
Já ležela zabalená ve všem, co jsem měla po ruce,
v šátku, čelence, klapkách na očích a kapuce.
Ale to ráno – ten pohled na slunce,
to nebeské vzplanutí,
stálo za veškeré noční mrznutí.

V teple domova

Po pohodové snídani a kafíčku
jsme si naplánovali skvělou běžeckou trasičku.

19,5 km trasa:
Jedlová – Luisino údolí – Velká Deštná – Šerlich – Šerlišský mlýn – Deštné v O.h. – Jedlová
(časově: 2,5 hodinky velmi pomalého běhu)

Panorama trasy na Velkou Deštnou

První půlka trasy vede překvapivě celá do kopce,
ale vyplatí se v ní mít oči na šťopce
a užívat si kouzla okolních hřebenů,
soustředit se jenom na scénu
odehrávající se na vrcholcích hor
a dívat se i dál za obzor
vlastních pocitů a myšlenek.
Hory zde nabízejí zdarma nespočet vstupenek
do galerií,
které člověka nabíjejí energií.

Pro normální jedince: Pokud je pro vás běh noční můra,
nabízí se místo běhu krásná celodenní túra!

Závěrečný kopeček na Velkou Deštnouu

Nemusíte běžet jako liška v táboře,
i chůzí se dostanete 1 115 metrů nad moře,
na Velkou Deštnou, nejvyšší vrchol Orliček,
kde vám nová rozhledna poskytne balíček
kopců, údolí, lesů a políček.
Na hřebenu
to byl vyloženě výhled jako z Mulhacénu.

Rozhledna na Velké Deštné

Z Velké Deštné je to zpět pro chodce jedna z krásných procházek,
pro mě to byla cesta spíše na provázek.
Sama jsem toho názoru,
že cesta dolů je náročnější než nahoru,
a moje stehna potvrdily moji praxi.
V půlce seběhu jsem si chtěla volat taxi.

K Šerlichu je to ještě pohodička,
to až na závěr přijde sladká tečka.
Strmý kopec do Deštné,
kterému mé nohy řekly ne.

Po 2 a půl hodinách jsme doběhli zpět do Jedlové,
a ponořili půlku těla do říčky Bělé.
Účinná terapie proti bolesti svalů,
patří k našemu podoběhovému rituálu.

Po vystoupení z mrazáku následovala vana v lavoru,
za přítomnosti dozoru
v podobě projíždějících cyklistů.
Ale v pohodě jsme provedli očistu,
pověsili propocený hadry na šňůru,
aby to mělo nějakou kulturu.

Zátiší propocených hadrů

Následoval oběd a zasloužený relax,
který jsme si užívali na max.
Čtení, povídání, nohy nahoře,
prostě jako na pláži u moře.

Na spaní jsme se přemístili opět do známého podniku,
do Podchlumí, k lesíku a rybníku.

Pohoda v Podchlumí u Modré laguny

Druhý den jsme se rozhodli lagunu blíže prozkoumat a obejít,
– napadl nás vyloženě turistický hit.
Brodili jsme se bahnem a rákosím kolem dokola,
a občas nás obšťastnila srnčí mrtvola.
Výhodou této trasy
je bezesporu to, že zde nepotkáte žádné masy.

Uprostřed Modré laguny

Odpolední trip již přinesl větší podívanou,
objevování neznámých míst šlo chvíli stranou.
A i když byl trip kratšího rázu,
kromě mých bolavých nohou, neměl kazu.

12 km trasa:
Říčky – Anenský vrch (991 m) – Mezivrší – Říčky
(časově: 1,5 hodinky velmi pomalého běhu, 2,5 hodinky chůze)

Na krátké trase se nabízejí krásné výhledy,
zejména z Anenské rozhledny.

Anenská rozhledna (991 m)

Cesta z Anenského vrchu zpět do Říček se příjemně vine lesy,
a ani nesportovce její profil nijak nevyděsí.

Zastavení na Mezivrší, fotil: brácha, cyklista

Po doběhu z Anenského vrchu jsme opět vyvalili naše vnady,
a v řece se dali do parády.
Samozřejmě silnici a projíždějícím autům zády.

Z Říček následoval přejezd do Neratova,
poutního místa, kde vám docházejí slova.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1723,
krásou rozhodně nešetří.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově

Tento kostel se nikdy nezavírá,
a je v něm cítit nadpozemská síla.
Přes skleněnou střechu můžete v noci pozorovat hvězdnou oblohu,
přemýšlet o vaší cestě, víře, o Bohu.

Cesta do nebe

V příštím díle se dostaneme do předhůří Orliček,
kde jsme také prošli pár krásných cestiček.

Martina Majorošová
Latest posts by Martina Majorošová (see all)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *