2 srpna, 202024 dubna, 2021 Martina Majorošová

Kokořínsko

1life v Česku

V sobotu ráno jsme vyrazili směr CHKO Kokořínsko,
s plánem zvládnout za dva dny všecko.

První den jsme strávili překvapivě v běhu,
ráno v deset jsme nastoupili do příběhu
a ze Sedlece u Mšena běželi přes Močidla až k Ráji,
vybíhali skaliska v lesnatém kraji,

z kopce do kopce,
s očima na stopce,
jsme zírali
na skalní útvary.

Přes Vojtěchovský důl jsme to štrádovali do Jestřebice,
poté Černou dírou podívat se na poklice,
s příhodným názvem Pokličky.
Celkem nám sloužili nožičky,
takže jsme předbíhali válečky, tyčky i kuličky.
Co nevidět jsme z Pokliček byli na Kokoříně,
po Máchově cestě, konečně chvíli po rovině.

Pod Kokořínem jsme si dali točenýho birella,
a znova si dali do těla
při výběhu na hrad Kokořín.

S dostatkem sil i tekutin
jsme se pustili do závěrečného úseku,
který do kopce pálil jako pět stroužků česneku
namazaný na chleba.
Více komentovat netřeba.

Šťastně jsme doběhli za dvě hodinky zpět do Sedlece,
a opět nám nestačila jedna legrace.

Rozhodli jsme se pokořit ještě horu Říp,
aby nebyla nouze o pohyb. 🙂

Nejprve jsme si dali dvě hodinky válečku u rybníka,
aby nevypadalo, že nám odpočinek nic neříká.

Poté jsme přejeli do Rovného u Roudnice,
oblékli dresy a vyběhli hned od silnice
hore kopcom na vrchol hory.

Cestou byl čas i na rozhovory!
Jdoucí lidé nás povzbuzovali k boji,
a my chápali, proč se nepřipojí.

Zajímali se i o naše logo:
If you are lucky enough to find a weirdo never let him/her go!,
o noblesu,
kterou máme na svatebním dresu!

Jak trefný nápis jsme si vybrali poznáváme stále více
– crazy dvojice,
kterou běhání prostě baví.
Tak jsme si ještě na konec dne vyběhli na Čertovy hlavy.

Zaparkovali jsme u obce Želízy,
blížila se bouřka, a my věděli, že jen tak nezmizí.
Nastoupili jsme na modrou turistickou stezku
a 2 km vzali rychlostí blesku.

Tak akorát jsme se schovali do Máni,
a hledali hodinu místo na spaní.

Druhý den ránko jsme dojeli k Máchovu jezeru,
které lákalo k záměru
oběhnout ho kolem dokolečka.

Nicméně Míšu ráz naráz postihla horečka
a tak jsme to po 3 km obrátili zpět.
Já jsem si ještě chtěla břehy Břehyňského rybníka obletět,
pak jsme změnili nedělní osnovu
a otočili to k domovu.

Cestou domů se u Míši projevila teplota,
a začal rýmovat všechny aspekty života:

Oběhl jsem celý Kokořín,
byla to jedna z velkých kokotin.

V Oboře byl jsem na táboře,
snad mi bude dobře,
neustále vytvářím na té čtyřky komentáře.

T4 projela po levici
a ukázala nám zdravici.
Mám mozek jako bych měl přiškrcenou krkavici
a cítím se jak po vopici.

Mám lehkou nohu na plynu, to bude spotřebička,
vedle mě sedí šťabajznička.

Bolí mě kyčel levá i pravá,
to se běžcům občas stává.
Asi vyhledám profesora Koláře,
ať jsem zas brzo na startovní čáře.
Už jsem se sic smířil, že ze mě nebude Kipchoge či Bekele,
ale naučím se hrát na ukulele.
Huba mi pořád mele
a ještě pořád jedu ve svý modrý střele.
A to je ode mě už celé.