26 června, 20196 ledna, 2020 Martina Majorošová

Povzbuzení (nejen) pro epileptiky

Epilepsie

Trocha z mé historie
za použití antické alegorie.
Poté malé povzbuzení,
nejen pro ty, kteří jsou na zhroucení.
Trocha úsměvu přináší často sladké plody
a nikdy nikomu neuškodí. 🙂

Prošla jsem si malými i velkými záchvaty.
Paridův šíp mě mířil přesně na paty.
Naštěstí nezasáhl moji achilovku
a já jsem po boji vždy zvedla krovku.

Prvně zaútočil v mých sedmi letech.
Asi viděl snadnou kořist v dětech.
Do říše mrtvých mě však nedostal
a po pár letech to se mnou vzdal.

Pak vytasil šíp znovu v dospělosti
a vytvořil bohatší historické události.
Testoval míru mojí odolnosti.
Chtěl mě dostat za všech okolností…
(další podrobnosti někdy v budoucnosti)

Moc dobře vím, jak se člověk cítí,
když ho záchvat chytí do svých sítí.
Často mu pokazí hezké plány.
Ale každá mince má dvě strany!

I když to občas stojí za pytel,
nemoc je dobrý učitel!

Učí nás žít bez velkých žádostí
a ovládat umění radosti.
Zkuste ji přijmout jako dar,
i když z vás nedělá zrovna superstar!