30 června, 201918 února, 2020 Martina Majorošová

Najdete se ve výživové divočině?

Výživa

Ve 21. století nás konzum dobývá
a civilizačních nemocí stále přibývá.
V jídle konzervanty, umělá sladidla, barviva.
Řeší se co škodí, co prospívá.
Naše počínání mě inspirovalo k satiře.
Najdete, co jste za zvíře? 
Kategorie jsou na vtipu postavené,
pojaté pravdivě a nadneseně. 

Dle toho, z čeho a kolik přijmeme kalorií,
řadíme se na světě do různých kategorií.

Kategorie plejtváci.

Před zraky se obvykle neztrácí.
Zkoumat co jí je dost často nebaví
a denně sní tři až pět tun potravy.
Jídlo se stalo jejich identitou
a trpí zpravidla nadváhou či obezitou.
Váží okolo stopadesáti tun
a křeslo před TV je jejich trůn.
Zadělávají si na spoustu civilizačních nemocí
a od lékařů pak chtějí zázračně pomoci.
Odmítají často zodpovědnost za své zdraví,
protože přece doktor je ten, kdo to spraví.

Kategorie bělozubky.

Denně řeší jídlo jako trubky.
Váží zhruba dva gramy
a pečlivě si hlídají, co dají do tlamy.
Jejich talíř vypadá vždy barvitě
a vše musí být v bio kvalitě.
Na návštěvě pozřou zelený čaj
a při nákupu potravin objedou celý kraj.
Pro zisk farmářské plodiny
matka dva dny nevidí zbytek rodiny.
Povětšinou našli lásku
v celožitném chlebu z kvásku.
E330 je pro ně karcinogen I.třídy,
co na tom, že běžně v ovoci „bydlí“.
(Mimo jiné vzniká ve většině buněk našeho těla,
kde nutnou a záslužnou práci dělá.
Bělozubky jsou tak trochu chudáci,
soudnost se u nich z mozku vytrácí.
Jsou ve spárech ortorexie.
Běžné jídlo je přizabije.

Kategorie jaguáři

v posilovnách často září.
Váží něco mezi 76-ti a 115-ti kilogramy,
bicepsy a kvadricepsy mají jako trámy.
Jsou to převážně masožrouti
a bez cvičení se jejich život zhroutí.
Na talíři musí mít pořádnou flákotu,
ať zúročí cvičební lopotu.
Vynikají specifickými rysy,
a zpravidla plní stejnou misi:
Po tréninku si každý kočkovitý kabrňák,
do půl hoďky zamíchá proteiňák.
Aminokyseliny určitě nejsou k zahození,
buňky budou hezky reparovat poškození.
Jejich musculus deltoideus v bílém triku
oslňuje celou republiku.
Dost často pod svaly jistý komplex skryjí
a uvnitř zápolí s bigorexií.

Kategorie husy

provádějí celý život pokusy.
Po světě vyrůstají celé velkochovy.
Marně v nich hledáte mozek sovy.
Zkouší diety všeho druhu
a stále stojí v začarovaném kruhu.
První tři dny drží striktní půst.
Až se jim aceton příjemně line z úst.
Následně pijí jen proteinové nápoje.
Čokoládová příchuť jim dodává pokoje.
Po čtrnácti dnech si dají zaslouženou pauzičku
a vyjí celou ledničku.
Po pár dnech vidí na váze komplikaci,
tak si dají další štaci.
Tentokrát vymyslí lepší kombinaci
a jedí jen zeleninu po fermentaci.
Pak přijde týden narozenin a svátků
a začnou zase od začátku.

Kategorie sokoli.

Co chtějí, to si dovolí.
Během dne vydají spoustu energie
a desátá kobliha je nezabije.
Tito šlachovití opeřenci
bývají vynikající vytrvalci.
Často dosahují hubenosti
letem na dlouhé vzdálenosti.
Po letu mají čelisti
dvě hodiny zabořené v kořisti.
Po sto kilometrovém vypětí
spořádají celou kachnu s deseti.
Většinou jsou to atleti
odchovaní ve sportovní zajetí.

Kategorie krtečkové.

Jsou povětšinou drobečkové.
Ukrývají se před okolním světem
a pořádné jídlo do nich nedostanete ani minometem.
Vyvíjejí obrovskou námahu,
aby si udrželi podváhu.
V podzemí pracně hloubí chodbičky
a zarputile se drží své cestičky.
Pozřou-li větší kousek žížaly
jsou z toho obvykle dost zoufalí.
Nemají normální vidění,
do roušky bludu jsou odění.
Vnímají se jinak než okolí.
O opaku je můžete přesvědčovat jakkoli.
Mluvit k porušenému hypotalamo-hypofyzárního systému
je bohužel naprosto k ničemu.
Těžko tím zvýšíte hladinu leptinu.
Nemoc jim tak nelze dávat za vinu.
S psychiatrem je nutné hledat příčinu.
Chtějí být raději mrtví než-li tlustí.
Mentální anorexie je sama těžko pustí.

Kategorie jezevci

jsou velmi netypičtí všežravci.
Jsou schopni sežrat i zdechlinu,
a to po pekáči buchet a třetím závinu.
Když nikdo není na obzoru
vybílí celou svoji noru.
Jí nepřetržitě dvě hodiny
až se jim na břiše tvoří pukliny.
Jsou narvaní k prasknutí
a nejsou schopni pohnutí.
Po záchvatu se ve výčitkách a deliriu potácí,
v lepším případě se vyzvrací.
Jsou přesvědčeni, že to bylo naposledy.
Už nikdy do sebe nenacpou ty jedy.
Zítra si dají dietu a více pohybu.
A další dny už půjdou v poklidu.
Nicméně při sebemenším strádání
dalšímu záchvatu nezabrání.
Vítězí bulimie a psychogenní přejídání.

Kategorie pávi

specificky dbají o své zdraví.
Většinou mají svůj zaběhnutý styl
a ostatním ho zpívají jak Karel Kryl
– s vlastní high fat hudbou a low carb textem
hrdě si prosazují svůj zdravý extrém.
Chodí s úsměvem od ucha k uchu,
protože strava prospívá jejich duchu.
Restauracím ukazují prostředníček
a jídlo si připravují do krabiček.
Nejenže nad tím stráví spoustu času,
ale poměrně slušně tím i ždímou kasu.
Avokádo, losos a mix ořechů
jsou jedinou cestou k úspěchu.

Kategorie tasemnice

zbytečně žerou jak popelnice
a nepřiberou ani gram,
i když vyjí celý krám.
Jsou to typičtí ploštěnci,
ke tloušťce prostě nemají tendenci.
Neodmítnou žádného hostitele
a cpou se od pondělí do neděle.
Často jsou jim vidět články kostí
a jsou nešťastní ze své hubenosti.
Typičtí astenici
většinou nejsou žádní trpaslíci.
Přesto, že se ve fitku koupou v potu
těžko nabírají svalovou hmotu.
Jsou prostě takto stavění
a mají rychlé trávení.

Kategorie homo sapiens pomalu vymírá.

A tímto končí má umělecká satira:
Člověk moudrý používá hlavu,
jí střídmě, přirozenou a pestrou stravu. 
Nezapomíná, že má nohy
a pohybové vlohy.

Je naprosto v pořádku,
když se najdete někde výše na řádku.
Sama se v některých řádcích vidím
a tuhle daň doby nikomu nezávidím.
Při hledání, která cesta je ta pravá 
jsem měla řádek z bělozubky, jaguára, tasemnice, sokola, husy, jezevce i páva.
Návrat k homo sapiens mi trval deset let.
A objevem tisíciletí se ve výživě stává… zlatý střed.

Toto moudro uvedené na konec
sedí na všechno jak prdel na hrnec.