Vysoké Taury II. – Grossglockner Hochalpenstrasse
Další skvělý den na naší trase
jsme zažili na trati Grossglockner Hochalpenstrasse.
Na ní jsme s Máňou museli vyrazit opravdu brzy,
jelikož jsme tušili, že na ní pojedou velmi silné vozy
a my se na Grossglockner štráse budeme prát s každou zatáčkou
a vyjíždět kopce jedničkou.
Průjezd průsmykem stojí 37 euro na den,
a stojí za to, každým pádem.
V 6,30 jsme vyrazili z Heiligenblutu (1288 m),
a čekalo nás 26 číslovaných zákrutů,
stoupání do výšky 2 571 metrů,
s max.rychlostí 20 na tachometru.
Tušili jsme, že za námi jedoucí ferrari,
se budou chtít zřítit ze skály.
To, že jsme brzdili nejednu výpravu,
jsme brzy hodili za hlavu.
Alespoň jsme se mohli kochat horami,
a přitom pořizovat videozáznamy.
Na trase jsme měli naplánované dva výlety,
prvně jsme zastavili na parkovišti u chaty
s názvem Glocknerhaus
Minnie a myšák Mickey Mouse
opět v akci,
prožili další satisfakci!
Prvně jsme vyběhli na vyhlídku Kaiser Franz Josefs Höhe,
kde je krásný výhled na Grossglockner a ledovec Pasterze,
ke kterému se celkem snadno dostat lze.
My ho pozorovali jenom z dáli
a přímo k němu se nevydali.
Raději jsme si udělali kolečko kolem krásných jezer Sandersee
a Margaritzenstausee.
Cestou jsme potkali zpoceného chlápka ze Znojma,
který sedíc na kameni mával rukama.
Ukazoval dolů na svoji (prý praštěnou) manželku,
se kterou měl jistou přestřelku,
protože se vydala na procházku k ledovci.
Blázni pro něj byli všichni sportovci,
tak jsme se raděj s úsměvem rozloučili,
načež nám řekl, že se nám to běhá s 50 kily.
Celých 9 km bylo co obdivovat,
člověku ke štěstí stačilo jenom existovat.
Za hoďku dvacet jsme byli zpět u Máni,
a s výhledem na Grossglockner si vychutnali druhou snídani.
Poté jsme přejeli na téměř nejvyšší bod silnice,
Hochtor – což byla naše další stanice.
Odtud jsme se chtěli vydat na Spielmann (3027 m),
nicméně jsme trochu pozměnili plán.
I když se to vylézt nechalo,
na sněhu se to hezky smekalo,
a já už cítila únavu.
Tudíž jsme si pro zábavu
vyklusli do 2 800 m a tím ukončili naší výpravu.
Na vrchol nám sic zbývali 2 kilometry,
ale jelikož jsme na nohách měli skoro tretry,
a kolem sníh, suť a sráz,
na hrdinství nebyl čas.
Nehnali jsme nijak krutě,
7,5 km za hodinu a třičtvrtě.
Třešničkou na dortu byl sjezd s Máňou dolů,
kdy jsme se museli mít na pozoru,
a brzdili co nejvíce „od motoru“.
Máňa to zvládla, na jedničku i na jedničku,
a my si dole při kafíčku
vychutnali další nálož zmrzliny.
A já začala opět psát naše dějiny.
- Seifertovy Kralupy 2024 - 25 října, 2024
- Vzpomínky na Rakousko 2023 - 4 března, 2024
- Charitativní projekt MAMA - 29 prosince, 2023