22 května, 201918 února, 2020 Martina Majorošová

Můj „výživný” názor

Výživa

Výživa? Už od mala mě zajímalo,
co se s knedlem vepřem stalo.
Jednoduše mě baví,
jak se jednotlivé živiny v těle tráví.

Zajímá mě výživa a „věda”:

Proč je stolice hnědá.
Proč jeden nemůže mléko z krávy
a druhý se po oříškách dáví.
Proč vymývají nám firmy palici,
že půl národa nemůže pšenici.

Jestli jsme opravdu to, co jíme,
jestli záleží, čím naše střevo osídlíme.
Jak moc má strava vliv na zdraví,
co nám prospěje, co nás otráví.

Metabolismy jsem se učila asi tisíckrát.
No kdo by neměl hydroxymethylglutarylkoenzym rád?
Stále je nemám úplně v kapse.
Nicméně dost mě z hlediska výživy obohatila i praxe.

Zkusila jsem různé směry sama na sobě.

H**** ze mě vyšlo už v různé podobě.
I v rámci léčby mých zdravotních komplikací,
nastudovala jsem o výživě hromady informací.

Když teď brouzdám netem,
občas nepobírám, co se šíří světem.
Mé biochemické srdce pláče,
když někdo jak za totáče
propaguje ten svůj jediný správný směr
a nevidí, že i on jeho výživa má spoustu děr.

A čemu jsou schopni lidé věřit,
to se nedá ani laserovým dálkoměrem změřit.
Kolik utratí za „zázračné” prostředky,
s odkazem na naše praprapraprapředky,
kteří podzim, zima, jaro, léto,
jeli výhradně keto.
Živili se přece semeny,
mamuty, po evoluci i jeleny.
Komu dneska vadí,
že žili úplně jinak a umírali mladí.
Je vidět, že máme moc času na blbosti,
když inspirujeme se takovou minulostí.

A tím nechci celou problematiku shazovat,
jen se tím nenechávejme zbytečně svazovat.
Jsou na zemi lidé,
kterým speciální strava určitě vhod přijde.
I ta z doby lovců a sběračů,
nemusí stát jen za uvolnění svěračů.
Jsou tu jedinci,
kteří opravdu nemohou jíst pšenici.
A potravinové alergie?
Ty jsou dnes častější než liturgie!
Nicméně jsou to konkrétní případy,
tak se zbytečně nestavme do řady
a neskočme na všechny „vědecké” nápady.

Já jsem ze všech trendů dostatečně vyléčená
a o jedné větě hluboce přesvědčená:
i ve výživě se s velkým úspěchem setkává,
prostá moudrost „Věř a víra tvá…”.