16 ledna, 202216 ledna, 2022 Martina Majorošová

Val di Mello, Bormio, Lago di Cancano

1life v Itálii

Další místo, které stojí za to navštívit je údolí Val di Mello
a byla by škoda, kdyby to na blogu nezaznělo…

Údolí Val di Mello je plné boulderů a do nebe vzpínajících se žulových skal,
co více by si horolezec přál…

Údolím protéká krásná divoká řeka,
je to rajský pohled pro člověka.

My si proběhli tento kousek ráje
a poznali špetku jinotaje.

Na cestě jsme v lese hledali vodopády,
a dlouho si nevěděli rady.
Míša ho nakonec našel
a přes roští ho vyfotit zašel.

Divoká řeka se také stala Míšovou koupelnou.
V kempu si za to osvěžení dal lahodu pekelnou
– sýrové panini = obyčejná bagetá uprostřed s kusem sýra,
bez másla, zapečení – za 7 euro celkem síla. 🙂

To jen tak pro pobavení střípek z místní kuchyně,
plusem ovšem bylo posezení v nádherné krajině.

Z údolí jsme se přesunuli směr Přírodní park Stelvio,
přičemž první destinací pro nás bylo městečko Bormio.
Spali jsme kousek od tzv. horkých lázní Leonardo do Vinci,
které jsme si však prohlédli jen zvenčí.
Na nás to místo nebylo moc klidný,
horká „vana“ byla naložená lidmi.

V této oblasti jsme měli v merku Lago di Cancano,
na které jsme si počkali opět na ráno.

Brzy po probuzení jsme se autem vydali k jezeru
a bez živáčka si oběhli tuto blankytnou nádheru.

Poté jsme si dopřáli privilegia
a jeli na obídek do Bormia.

Já si dala místní specialitu pizzoccheri,
Míša pizzu – obojí bylo skvělý!

Prošli jsme si městečko a napřímo
si to zamířili směr Livigno.