18 října, 202024 dubna, 2021 Martina Majorošová

Vysoké Taury III. – oblast Zell am See, Krimml

1life v Rakousku

V oblasti okolo Zell am See bylo na park4night dost variant, kde spát,
my si nakonec vybrali skokanské můstky v Saalfeldenu, kde se dalo i kempovat.

Rozhodli jsme se pro odpočinkový den u Zeller See,

nicméně oběma nám bylo jasné, že to bez pohybu nepůjde.

Jelikož jsme ráno zevlili a až kolem 11 hod dorazili k jezeru,
na parking jsme nenašli jedinou mezeru.
Zaparkovali jsme asi 2 km od tzv. Seepromenade,
což se jeví jako druhořadé,
nicméně venku bylo 35 stupňů Celsia,

z auta jsme vylezli jak z akvária
a 4 km navíc mimo plán byly znát.
Nicméně na jezero jsme se chtěli řádně podívat.

Okolo Zeller See vede 11 kiláků dlouhá stezka,

první půlka kolem silnice není moc hezká.
Druhá se vine v blízkosti jezera a vede městem Zell am See,
kde to vypadalo jako v cirkuse.

Přesto jsme tam dali zastávku na pomerančovou a makovou zmrzlinu,
sedli si ke kašně do stínu
a pozorovali okolní tvory
proplétající se davy s elektrokoly.

Nový boom zasáhl celou zemi,
lidé, co na kolo nasednou jen s obtížemi
a pořádně na něm ani neumí jet,
sviští na nich třicet pět.
Vyjedou kopec do vteřiny,
aniž by použili končetiny.
Mladík i důchodce,
je častou hrozbou pro chodce.

Po elektro a pěší módní přehlídce
jsme byli zase my pro ostatní za blbce.
Kdo by se rád díval na běžce,
v tříbarevným trikotu,
smradlavýho od potu?

15 km nám nakonec zabralo hoďku dvacet,
poslední kilák byl ve znamení „hlavně se tam nějak dopotácet.“

Jelikož u jezera bylo lidské mraveniště,
po zastávce v McCafe jsme se rozhodli pro koupaliště.

Zajeli jsme přes obří kopec do Piesndorfu,

kde jsme za vstup zaplatili jak za let na Korfu.

Míša navíc celou dobu na koupálku zůstal v suchu.
Já tedy alespoň opět využila sprchu.
Sic mi pán přinesl slunečník místo žetonu na teplou vodu,
ale šel si pro radu vedle do obchodu,
kde mu řekli, že „shower“ slovíčko,
neznamená sluníčko. 🙂

Krimmelské vodopády

Z koupaliště jsme si to jako na šimlu
namířili ke Krimmlu.

Parkli jsme dle appky park4night nad Wald am Pinzgau k lesu,
kde nám kráva ve strakatém dresu
zvonila koledy na dobrou noc.
Není nad to se v létě přenést do Vánoc.

Jelikož jsme opět chtěli zažít výlet bez lidí,
vstávali jsme oba tak, jak se mnohdy nevidí.
Kolem sedmé jsem už byli u Krimmelských vodopádů,
kde na kase ještě nezasedli do úřadu.
Vychytali jsme dobrou dobu,
a prošli tak bez placení 4 éček na osobu.

Samotné 385 m Krimmler Wasserfalle,

pro nás nebyly nikterak dokonalé,
jak se píše v průvodcích a na netu.
Nicméně nebudu dělat negativní osvětu.
Stojí za vidění,
ale nic tak zázračného to není.

Vodopády lemuje 11 zastávek s výhledem na kaskády,
a jelikož jsme nepotkali dva lidi dohromady,
místo jsme si svým způsobem vychutnali,
a navíc do kopce nažhavili svaly.

Čekal nás krásný běh údolím řeky Krimmler.

Což byl ve výsledku skvělý výběr.

Probouzející se hory okolo nás,
ticho po pěšině, krávy napospas.

Jen po pár km nás začali míjet elektrokolisti,
a já jsem musela zapojit zbytky z pacifisty
a nechtít je shodit ze srázu
či jen nenadávat na jejich drzost jezdit v zákazu.

Po 11 km jsme doběhli k Tauernhausu,

kde jsme si dali delší pauzu,

snědli chleby z alobalu, koupali se v řece,
kochali se kytkama a krávama na pasece.

Cestou zpět směrem k vodopádům to již houstlo,
a my byli rádi, že jsme si na tohle sousto
hezky přivstali.
Před koncem jsme tam ještě „ionťáky“ poslali

a vraceli se po druhé straně
k naší zaparkované Máně.

Na vyhlídkách se již mačkali davy,
a sem tam nám někdo uštědřil pohled nechápavý.
My byly po 22 km šťastní jako blechy,
vyvětrali na P4 (11E/den) naše rozpálený plechy,
a odjeli se koupat do nedaleké řeky.

Nakonec jsme jediný schůdné místo našli pod mostem,
a věnovali se velmi zábavným činnostem.

Snědli jsme další kbelíček zmrzliny
a zkusili teplotu vodní hladiny.
Taky jsem sesmolila liebesbrief a zaslala pohledy do Česka,
jejichž textu příjemce zcela jistě zatleská.