16 srpna, 201913 září, 2020 Martina Majorošová

Jak zvládat panickou ataku?

Úzkostná porucha

Panická ataka?
Dejte si panáka!
Dýchání, jóga, meditace,
blízkost lidí, sport, relaxace,
tvorba, film či dobrý šprým?

Co zabírá v tom nejhorším?

Vše výše jmenované
může být na slabší panické ataky to pravé!
Vždy záleží, jak velcí jste otroci
této „parádní“ nemoci.

Naučte se správně dýchat,
o pomoc si blízkým říkat,
začněte cvičit jógu
nebo se věnujte tvorbě blogu… 🙂

Co když to na panickou ataku nepomáhá?
Každá rada drahá….

Osobně jsem měla plný zuby všech „skvělých“ tipů
od všech možných cypů,
co prezentují zaručené taktiky,
jak se zbavit do minuty panické ataky.

Ono to přes veškerou snahu a vůli někdy nejde!
Takže: musíte čekat až to přejde…
…nebo pozřít oblbovací prostředek
a půl hoďky čekat na výsledek.

Co je lepší při úzkosti udělat?
Vzít si prášek či sám se prát?

Pokud váš záchvat hodinu nepřechází
stávají se z vás bez prášků sebevrazi.
Je-li váš stav doslova k zbláznění,
vemte si něco na uklidnění!

I přesto, že k lékům mám oceány odporu,
ušetříte tělo obrovskému náporu!
Daleko více si ublížíte,
když konec úzkostné ataky hodiny vyhlížíte.

Pokud jste v těžké fázi paniky,
dost často jsou na houby všechny „zaručené“ praktiky!
V akutních stavech vám nepomohou byliny,
i kdyby jste jich snědli celé pastviny!
I já při atace zkoušela koňské dávky kozlíku.
S účinností hoření bez kyslíku
končící nápisem na pomníku.

V té chvíli zabíraly jen benzodiazepiny.
Zejména diazepam patřil k nám do rodiny
Neurol? Ten k nám občas přijel na prázdniny.

Jak jsem psala dříve,
prášky jsem měla na panickou ataku od lékařů ordinované.
Co na tom, že se z vás závislák stane. 🙂

Polykání prášků je úžasná protistresová metoda!
Tak na ní funguje půl národa.
Kdo se čistým lékovým štítem chvástá,
tak místo toho chlastá…

Nakonec – BZD i alkohol působí v mozku na stejné receptory, 
jen po prášcích nevyprávíte tak vtipné story.
Na to, jak mozek zmást,
představuje příjemnější cestu chlast.

Po prášku jsou z vás skvělé brzdy
a hodiny na místě můžete koukat do zdi.
Po chlastu, v závislosti na počtu promilí,
můžete být šťastní, aspoň na chvíli!

A co paniku vůbec neřešit a nechat plout?
To opět může jen neznalé pako navrhnout!

Jde to odevzdat do rukou Božích?
Asi stejně tak dobře, jak ve světě nenarazit na hřích!
Můžete se modlit za milost,
ale Bůh toho má obvykle na práci celkem dost.
Nechodí se nikam flákat,
jen vás v tom prostě nechá zmáchat.

Ocitáte se v pusté stepní prérii.
Tak co dělat, když se nechci cpát chemií?

Měsíce jsem stavy dávala úplně bez léků,
„jen“ jsem žila jak v pravěku.
Ze sportovkyně a přítelkyně…
…se stala vládkyně
obrovské temné jeskyně!

Zbavila jsem se benzodiazepinů
a nedotkla se alkoholu.
Přesto jsem den co den byla jak mrtvola
a úzkosti přicházely pořád dokola. 

Bojovala jsem proti antidepresivům a anxiolytikům
a viděla v nich zneužívané anabolikum.

S tímhle si moje já nepotyká!
Už tak jsem brala antiepileptika.
Stačila mi bohatě jedna farmakokinetika.
Od absorpce po eliminaci,
nechtěla jsem tělu dalšími „léky“ přidělávat práci.

Tak jsem hledala všemožné alternativy,
důvody, argumenty, motivy
a přidávala tak akorát plíseň do nivy.

Snažila jsem se odhalit příčinu,
v celém mém životním vývinu.
Kde je chyba, co vyčlenit?
Jak žít, jíst a co pozměnit?

Psychosomatika je mocná kouzelnice.
Mocnější než římská inkvizice
popírající obíhání Země kolem Slunce.
Vyznáme se v ní asi jako elektrikář v lidské buňce.

Pár lidí o ní něco málo tuší.
Jaká je spojitost mezi mým tělem a mou duší?
Se slzami, s potem,
řešila jsem tuto stránku s psychoterapeutem!

Minulost, přítomnost,
probrali jsme každou malou pitomost.
A zjistili jsme velký kulový!
Člověk by se z toho vy… z podoby,
když nenacházel řešení v žádném životním období.

Zkusila jsem fakt ledacos.
V trávě jak magor chodit bos.
Přispěla jsem k blahu léčitelům
i tradičním čínským spasitelům.

Co mi pomohlo zmírnit stavy?
To, co dneska žerou davy!

Antidepresiva.
Viva la vida!
Právě proti nim jsem brojila,
jak celá válečná flotila!

Dnes vím, celkem bezpečně,
že to bylo úplně zbytečně!
Pokud máte tělo ve velké dysbalanci,
napravit to sami nemáte téměř šanci!

Abyste doživotně nemuseli žít ve stínu
neurolu, diazepamu či lexaurinu,
raději přistupte na léky bez rizika závislosti!
Tady není čas na hrdinství!

Kdo neprošel těžkou fází úzkostné poruchy,
sotva o tom může mít valné potuchy.
Pokud vám někdo valí do hlavy,
že antidepresiva jsou o zdraví
a šíří poplašné zprávy,
pravděpodobně nikdy neprošel skutečnými úzkostnými stavy.

Zatímco pít alkohol je u nás zcela normální,
k antidepresivům není společnost nijak loajální.

Přitom nadměrné pití alkoholu,
při kterém navíc člověk ztrácí sebekontrolu,
může být daleko horší než užívání těchto prášků.
Bohužel nikdo neřeší nežádoucí účinky, když vypije flašku.

Nesouhlasím s užíváním AD na každou prkotinu,
nicméně řekněme si na rovinu,
že bez nich by spousta nemocných skončila v blázinci
nebo v horším případě v márnici.

Nechci dělat lékům reklamu,
ale pár miligramů escitalopramu
je lepší než měsíce trápení.
Ostatně dál můžete zjišťovat, z čeho úzkosti pramení!

Jen někdy ani nalezení skutečné příčiny
nepřekoná úzkostné výšiny!
Je to běh na velmi dlouhou trať,
na které musíte i přes nepřízeň počasí setrvat.

Průběh léčby antidepresivy?
Jednoznačně děsivý!

Než se tělo vrátí do homeostázy,
dost možná projdete obdobím totální zkázy.
První měsíce na antidepresivech
lezete povětšinou po zdech.
Stav se příšerně zhorší,
a vy se jen modlíte, ať to skončí.

Mně trvalo přes tři měsíce,
než jsem se vyhrabala z dějů Kytice.
„Mladá, spavá, tváře divé
pod peřinou osoba,
vzezření moc „působivé“,
hlas – vánku podoba!“

Tohle období jsem zvládla i díky blízkosti milované osoby,
která se mnou prožívala všechny „radostné příhody“.
Tedy další věc k nezaplacení,
když jste psychicky rozdrcení,
je opora v rodině, muži
a máte-li štěstí, tak v přízni Boží.

Nakonec vám bude po antidepresivech mnohem líp.
Jen nevzdat stav, kdy jste zralí na JIP…
A věřte, časem je stejně jako já budete moci vysadit. 

Na závěr opět povzbuzení:
To, co přijde po trápení,
je radost té nejvyšší ceny,
která se nevyrovná žádnému jmění. 🙂

Příště vyrazíme z klidného parkoviště
rovnou na vrakoviště:
Co úzkosti zaručeně zhoršuje?
Jak se proti tomu bojuje?