30 srpna, 201918 února, 2020 Martina Majorošová

Maratonec

Já a Míša

Pár odstavců pro mého maratonce,
aby si připomínal, že všechny šťastné konce
přinesou nový začátek.
Ať má stále optimismu dostatek.

Čas 2:31:50 si přivezl z Berlína.
Normální člověk po 500 metrech umírá.
Málokomu to tak letí.
Občas pochybuji, že se narodil s bílou pletí…
Že by dobrá kombinace genů?
Nebo glukosy, BCAA a hydrolyzátu kolagenu?

Ne, jsou to hromady dřiny.
Běh v počasí, kdy někdy hrozil úpal, jindy omrzliny.

Tréninkový plán, co v obtížnosti máloco překoná,
podle legendárního Hansona.
Volný běh, dlouhý běh, tempáče, intervaly,
v trénincích byl vytrvalý.
Pondělí, pátek, sobota chodil jenom “volně”,
ostatní dny trpěl, zcela dobrovolně.
V okolí už jsme byli známá dvojka,
běžec a za ním na kole jede holka.

A jeho životospráva?
Speciální strava?

Vypadalo to, že ho živí prána.
Přitom žral od brzkého rána.
Na těstoviny jsme si mohli založit vlastní holding,
každý den jel carbo-loading.
Ani u svatebního stolu,
nedotkl se alkoholu.
Naše sklenky od vína zažily jen červenou řepu.
Je to dobré na regeneraci a snížení tepů.

Nike, asics, new balance, adidas,
Garmin forerunner 935 a hrudní pás.
Jeho nezbytná výbavička.
Plus dobrý ponožky a funkční trička.

Běžecký svatý grál
byl pro něj záchodový rituál.
Po Hradci už měl svoje místečka,
kde si hrál na krtečka.
A před závodem to musela být tutovka.
Jinak by se na trati odehrála slušná bondovka.
To každý běžec na dlouhé tratě dobře zná,
bez toho je běh hazardní hra.

Úsilí a dřina
se mu v životě vyplatila.

Zažil ten nádherný stav,
kdy mu u maratonské trati fandil celý dav.
Tu nepopsatelnou krásu chvil,
když proběhl pod nápisem CÍL
a splnil si to, o čem dřív jen snil.

I když jeho maratonské časy berou dech,
k nejhezčím zážitkům patří půlmaraton ve Varech.
Nedal to sice pod osobák 1:11:35,
ale letěl taky jako kulomet.
Spravedlivý jako Noe,
na čas 1:11:53 pomohl Nývltové.
Na „neznámého královéhradeckého vodiče“
byli hrdí nejen rodiče.

Poslední maraton odběhl v říjnu 2018 v Košicích
a od té doby je zdravotně v prčicích.

I když už nemůže patřit do elitní sekce,
stále má srdce toho nejlepšího běžce.
V hobby běžeckém světě teď sic nezáří,
ale vytrvale běhá pro radost a úsměv na tváři.

A kdo ví, třeba jednou přijde chvíle,
kdy se zas na trať vrátí v plné síle.