Istrie
Cestou na Istrii jsem se zastavili v Palmanově,
kde to na mě působilo trochu jako na hřbitově.
Město ve tvaru hvězdy mělo i své kouzlo, avšak tak nějak smutnější,
my chtěli prožívat chvíle krásnější,
tudíž jsme zamířili směr moře,
kde jsme nepocítili žádné lidské hoře.
Po dojezdu na chorvatskou Istrii
jsme zahájili opět pátrání
po nějakém místě na spaní.
Nakonec nám to nedalo moc práce,
a zakotvili jsme hned na druhém kemping place.
Místo to bylo celkem fajn,
žádný velký slunce šajn,
i přes dobré rozhodnutí,
bylo vedro na padnutí.
Kdo nemá zdání,
klimatizace naší Máni,
ku potěše,
spočívá jen v oknech a zvedací střeše.
Člověk měl pocit, že se v autě upeče.
Náladu nám spravil výlet do Poreče.
Miuška si mohla jen broukat,
měla pořád po čem koukat,
a my byli taky spokojení,
že je zabavené to naše potěšení.
Strávili jsme u moře pár dní,
a upřímně čekali, až přijde ten poslední,
kdy opustíme pobřeží Istrie a vydáme se zpět k horám,
chyběli nám tam kopce a „větrolam“.
Vítr tam totiž fučel jako blázen,
a my s Míšou si ani neužili „slaný bazén“,
do vody jsme dali jen na zkoušku
naší malou Miušku.
Ovšem na nějakém koupání nám houby záleží.
Hlavně, že lze běhat podél pobřeží.
Ve výsledku nám na březích Istrie bylo hezky,
ale přece jen milujeme jinčí stezky.
S radostí jsme se tak vrátili na slovinské „hřiště“,
o tom však zase příště…
- Vzpomínky na Rakousko 2023 - 4 března, 2024
- Charitativní projekt MAMA - 29 prosince, 2023
- Na královské trati - 23 listopadu, 2023
