8 července, 20199 září, 2019 Martina Majorošová

Okem epileptika

Epilepsie

Pohled do mé mysli
pěti tradičními smysly..
Pocity epileptika po záchvatu
při vidině protihráčova šach matu.
Neslýchané ohlédnutí
za hořkou chutí
nehmatatelných pocitů
při hledání 13. kapitoly listu do Korintu
u zdravých bytostí,
které lásku vyměňují za lidské žádosti.

Mé první myšlenky po grand malu.
Epileptik bez skrupulí a bez obalu:

Zaplať Pán Bůh jsem živá!
Prosím, ať už nikdy nepřijde recidiva.
Je mi putna, kde a jak budu existovat,
jestli budu majetkem překypovat
nebo si budu muset mrkev vypěstovat.
Jako epileptik po velkém záchvatu
cítím se dost možná hůř než hlava státu
při demonstraci na Václaváku,
kdy mu lidé nadávají do různých „ptáků“ 🙂
a čelí veřejnému tlaku.

Chci se teleportovat na jiný světadíl
a z čerstvých sil
zkrotit divokého koně.
Cválat Grand Canyonem v Arizoně
a tam si být klidně za mimoně.
V týpí se večer zachumlat pod deku
a ráno se s vorem vydat na řeku.
Sjet si 800 km mezi kaňony
a všemu být vzdálená na hony.
Teď jsem přidala skvělou radu,
jak se utopit v Coloradu! 🙂

Po takto intenzivním zážitku
začnete žít v úplně jiném měřítku.

Bohužel přestanete rozumět některým osobám,
kteří existují jen kvůli materiálním potřebám.
Snažíte se marně pochopit lidské hádky
a více čtete mezi řádky.
Člověk neví, kolik mu času zbývá.
Tak proč se sakra víc neusmívá?

Často se musíte vžívat do lidí,
kteří svět takhle nevidí.
Nasloucháte přátelům,
kteří si postavili nový krásný dům
a hádají se kvůli barvě kachliček,
kde zatlučou pro obraz hřebíček.
Trápí se svoji hezkou postavou
a řeší, jestli jíst omáčku se smetanou.

Víte, že je pro ně důležité
mít všechno okolo znamenité.
Snažíte se do nich vžít
a své jiné smýšlení trochu přibrzdit.
Vnímáte, jak zaplňují vnitřní prázdnotu,
něčím, co nemá vůbec žádnou hodnotu…