1 dubna, 20223 dubna, 2022 Martina Majorošová

Pitná voda a půda

Stále většímu počtu zemí dochází zásoby podzemní vody,
což se silně propisuje nejen do úrody,
Jemen, Jordánsko, Libye, indické megapole
– zejména tam se situace vymyká kontrole.

Pitná voda tam začíná připomínat novou ropu
a může se v budoucnu stát terčem zlatokopů.
Kdo by byl kdy řekl, že jednou kvůli „minerálce“
bude svět čelit konfliktům a třeba i válce.

Náš civilizovaný svět jde k druhému extrému
zavlažování travního systému,
neustálé mytí aut, napouštění bazénů…
Nedostatek vody je pro nás stále románkem.
Co naplat, že někde chodí lidé pro vodu se džbánkem…

Situace u nás ještě není krizová,
přesto nás už teď příroda svými výkyvy vyzývá,
k udržení maximálního množství vody v krajině,
ochraně půdy v naší kotlině,
zazeleňování ploch, obnově rybníků, remízků, mokřadů,
s vodním cyklem v souladu.

Celosvětově je vhodný odklon od chovu hospodářské zvěře
a přechod ve větší míře k rostlinné sféře.

Na výrobu 1 kg obilí je třeba zhruba 2 tisíce litrů vody,
zatímco na výrobu 1 kg masa se spotřeba vody 10x vynásobí!
20 tisíc litrů vody na kilo flákoty,
nechť si každý dopady zhodnotí…

Všehovšude, všehovšudy,
ruku v ruce s tím jde i degradace půdy:

Chov dobytka zabírá 26 % zemské rozlohy
a takový pokácený amazonský prales nebohý
je využit ze 70 % jako pastvina
a pěstírna krmiva.
Jeden z dalších hrozivých atributů:
amazonské pralesy kácíme tempem 3 fotbalových hřišť za minutu…

Obecně se k pěstování a chovu dnes využívá 77 % povrchu planety,
což je o 60 % více než před sto lety.
Pomalu mizí jako malina
orná půda a také nedotčená krajina.
Jen v Česku zmizí ročně 10 tisíc hektarů – 13 825 fotbalových hřišť,
za to narůstá počet nákupních center, skladištních hal, satelitů, parkovišť…

K půdě bychom měli přistupovat jako k daru,
nepoužívat na ni tuny toxického arzenálu,
přejít zejména k regionálnímu pěstování,
celkově změnit chování a dotování,
podpořit drobné zemědělce a sedláky
než nám zdravá půda a pitná voda zmizí před zraky.