27 října, 201917 prosince, 2019 Martina Majorošová

Pracovní den, když mi nebylo dvakrát hej

Úzkostná porucha

„Hlavně neomdlít
a zachovat klid,
i když mozek nepřenese ani bit 🙂.“

V mém uměleckém chrámu
dnes marně hledám přednesové schopnosti absolventa DAMU.

Po vzoru Kytice
koktám ze sebe něco o účinnosti enzymů a kinetice.

„Zemřela matka a do hrobu dána…“
Kde enzymy zůstaly?
Ať přicházejí každičkého rána
a nikdy už se nevzdálí!

Přednes má nejeden kaz.
Kéž by se šlo přenést pryč pomocí transferáz.
„Jak prosím funguje ATPáza?“
Moje zkáza.

Zapomněla jsem snad všechno.
Vědomosti hrají monotónní techno.

V hlavě mi právě bouchl granát.
Ještěže vím, jak se fumarát hydratuje na malát. 🙂

Pod tlakem obrovské exploze
nechávám studenty pracovat na praktické úloze.

„Prosím vás, kolik molů je v 5 ml této směsi?“
Dnes mě každý dotaz děsí.
Poslední, co teď chci, je vysvětlovat moli.
Proč já studovala všechny ty školy?

Fyzikální jednotka látkového množství.
Avogadrova konstanta a jiná božství…
Šlo by odpověď hned a krátce.
Já si musím výpočet rozepsat jak na základce.

Nesmím se složit a vydržet až do konce.
Co na tom, že mě mají za pitomce.

Zvládnuto, studenti mi odevzdávají své práce.
Chci se hrdinně zeptat na princip oxidace.
Dostali jsme se až k enzymové katalýze.
Pak přichází další krize…

Dochází mi síla.
Balím veškeré dotazy a podepisuji jejich díla.

Dneska stačí.
Ploužím se do své kanceláře k počítači.

Otevírám mailovou schránku.

Chtěla bych opravit alespoň kousek článku.
Ponořit se do jiných než úzkostných myšlenek,
najít uzdravující pramének:

„Proč dochází ke zvýšení p21 při snížené histonové acetylaci?“
Z praménku jsou zmrzlí sněhuláci.

Pára, déšť, pak zmrzlý sníh
padají mi za výstřih.

Úzkost mi dala odpověď.
V bílé hmotě samá šeď.

Tupě civím do monitoru.
Přemýšlím, jaká bakterie je příčinou moru.

Yersinia pestis, gramnegativní tyčinkovitá bakterie.
Díky, wikipedie!
Velmi vysoká pravděpodobnost úmrtnosti.
Za pár týdnů z vás zbudou jen ohlodaný kosti.