Veršovaný svět

Satira: Všechno je v koblize

 Satira, ve které mnohé umírá

On: Nechci být součástí stáda!
Za všechno může tahle vláda!

Stát mi má koupit ústenku,
proplatit na Mallorcu letenku
a nahradit veškeré ztráty,
to je přece bez debaty!

A proč bych měl nosit roušku,
zdravotní systém ustojí tuhle zkoušku.
Navíc mi ji stát za půl roku nezařídil,
vládne nám sto plus jeden břídil!
Jeden odborník vedle druhého,
co svými řečmi dosáhne přesně ničeho.

Ona: A jak by jsi to udělal?
Tady je po bitvě každý generál.
A ze stížností se stal
národní rituál.
Nový stádní symbol České republiky
je stěžování si na politiky.

On: Mám důvody si stěžovat,
od těch zlodějů si nenechám nic diktovat!
Kašlu na jejich přikázání.
Vždyť je to celé k popukání:
Ten před tím už dávno varoval,
tamten by tohle zakázal,
ten by tamto přikázal.
Ten tamtoho rozesmál,
kde tamten tahle data vzal.
Ten toto vůbec nečekal,
s tamtím by problém nenastal,
ten v tom zásadně chyboval,
ten i tamten lhal…

Ona: Ano, máš právem ve všem zmatek,
v pondělí tak, onak v pátek.

On: Přikážou mi rozestupy,
s rouškou musím na nákupy,
k čemu tyhle šaškárny,
nevěřím, že je kolaps reálný.

Ona: Hej, to nařízení smysl má,
nevymyslel to Joska u piva!
Nelibuj si ve studiích,
vzniklých na sociálních sítích a v médiích.

On: Tak ať mi tedy stát roušky zaplatí,
si mám počkat do šedesáti?

Ona: To se mi snad zdá.
Je ti třicet dva.
Ano, nedostaneš obálku za státní peníze.
ANO, je to všechno v koblize.
Na profilovce máš kolem krku šátek,
tak nos aspoň ten, a nebuď jak spratek.
Sakra ale, netrápí tě existenční nedostatek,
kup si ústenky místo chlastu,
a přestaň s tou hromadou žvástů.

On: Co si to jako dovoluješ?
Jsi ovce, když ta nařízení respektuješ.
Tak co, dostanu chřipečku.
Nenechám se ovládat stádem blbečků!
Mimo jiné, minulý týden jsem byl popít v baru,
a jeden týpek z personálu,
byl prý pozitivní na covid.
Dost možná tu chřipečku můžu taky mít!

Ona: Tak to je paráda, že mi to říkáš právě teď.
Hlavně mě z údivu nevyveď!

On: A co mám jako dělat, když chytrá karanténa nefunguje
a vypadá to, že na hygieně nikdo nepracuje.

Ona: Mohl bys vydržet 10 dní doma,
hygiena ti prostě včas nezavolá.

On: To přece nepramení ze zákona!
Jo a ministr zdravotnictví je taky kus vola.

Ona: Vojtěch nemůže za celou epidemii,
a ty bys sotva vymyslel super strategii.
Je mi ho upřímně líto,
jsou tam jiní, kteří se rvou o koryto.
Jo, má svý chyby
a ty teď opět nemůžeš dělat, co se ti zlíbí,
někdo ti sáhnul nejen na záliby.
Tak to prostě nějaký měsíc vydrž,
nejde hned všemu učinit přítrž.
Neocitl jsi se ve válce,
tak jednou za život dej šanci morálce
a zodpovědnosti.

Máš práva, ale také povinnosti!

On: Jaké povinnosti, vždyť mi berou svobodu!
Nechci patřit k tomuto národu!

Ona: Zkus se na to podívat z jiné stránky,
rozšiř kapacitu své 1 mAh powerbanky.
Něco důležitého ti chybí?
Jsi bohatší než miliardy lidí!
Máš stovky hadrů ve skříni,
počítač, mobil, tisíc robotů v kuchyni,
tondach nad hlavou a co do úst dát,
tak si přestaň věčně stěžovat.
Pokud to tady nesneneš, odstěhuj se na západ,
najdi si pro život lepší stát,
hledej štěstí v jiné zemi.

Sám víš, že tam není.

On: Co si dovoluješ být tak drzá?
Snědla jsi půlku univerza?

Ona: Vyjadřuji názor stejně jako ty.
Pokud vím, tak se to ještě smí.
Snažím se, ve vší slušnosti,
prsknout na tebe kus moudrosti.

On: Haha, tos mě rozesmála,
paní moudrá Dalajláma. 
Nadávat si budu dál jak chci.
Kdoví, co zas vymyslí, pitomci.

Ona: Ty čekáš na vládní nařízení,
na vlastní myšlení nemáš ani pomyšlení,
jakmile se dočkáš, vytasíš argumenty
a vesele nadáváš na dementy.

On: Copak ty stojíš za touto vládou?
Vždyť nám samá paka vládnou!

Ona: Nezastávám se vlády,
Babišovi není rady,
tudíž ani pomoci.
Je však díky volbě lidí u moci.
Nenadávej a běž příště volit,
ať vypaří se jako meteorit
při průletu atmosférou.
ANO, jedině tak skoncujeme s touto érou.

Jo, a volba je svobodná,
přestože se ti něčí zdá nevhodná,
šetři sprostými slovy,
není třeba podobat se prezidentovi.

On: Běž už do prdele s těma řečma.
Mluvíš jak vykopávka předválečná.

Ona: Lidská hloupost je věčná.
A díky za kompliment.

On: Ha, usadil jsem tě jak sediment.

Ona: Nemám k tomu víc co říci.

On – zvedajíc drnčící telefon: Máma měla nehodu na dálnici.

Potřebný lékař nebyl k dispozici….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *