21 června, 202024 dubna, 2021 Martina Majorošová

Mrazivý sjezd řeky Úpy

1life v Česku

Havlovice – Ratibořice – Zlíč

Trasa: 15 km

Na sjezd řeky Úpy jsme si vybrali skutečně ideální den,
normálnímu člověku se nechtělo vyjít ani ven.
Teplota kolem 10 stupňů, na začátku mírné mrholení,
my přesto nafoukli naše zařízení
a vydali se vstříc dalšímu „utrpení“. 🙂

Na řeku jsme nastoupili v Havlovicích a první půlka se linula ve znamení pohody,
užívali jsme si náročného pádlování a okolní přírody.
Jelikož hladina vody byla velmi nízká,
spoustu šutrů jsme si prohlédli velmi zblízka.

Občas selhal náš vodní kompjútr,
a kanoe se nám zadrhla o šutr.
Hned na prvních 1,5 km jsme třikrát přenesli pálavu přes jezy,
nápad jet při nízkém stavu vody byl pravda trošičku hovězí.

To se nám potvrdilo pod splavem u Slatinského mlýna,
kde nás potkala dobrá psina.
Zaklínili jsme se mezi dva kameny,
a oba zjistili, jak jsou peřeje Úpy studený.

Hlavně, že jsem před kilometrem konstatovala, že se nemůžeme cvaknout,
ve vodě, kde člověk čeká 5 km na proud.

Nemožné se stalo skutečností,
a my v polovině celkové vzdálenosti,
byli celí mokří a zmrzlí jak osiky,
přestože voda v řece nám v jiných úsecích byla po kotníky.

Naštěstí jsme měli s sebou pár suchých hadrů, které jsme na sebe navlékli,
zimě jsme však těžko utekli.

U Viktorčina splavu jsme opět museli přenést
pálavu přes jez.
Zde jsem už jen stěží vystoupila z kanoe,
a horko těžko udržela zmrzlé nohy ve stoje.

Do cíle nám však už zbývalo jen pár kilometrů,
které jsme odpádlovali jak sněhuláci proti větru.

Cíl naší cesty byl ve Zlíči,
kde jsem se hned po přistání vrhla do auta k vařiči,
ohřála vodu do lavoru a pustila se do procesu rozmrazování chodidel.
Zde člověk ocení víc než kdy dříve výhody obytných vozidel
a prosté působení teplého čaje.
Nakonec má každé utrpení příchuť ráje.

Noc jsme opět strávili u hnoje,
v teple našeho pokoje.