13 července, 201918 února, 2020 Martina Majorošová

Vliv stravy na psychické zdraví

Výživa

V rámci léčby mých zdravotní komplikací
zkusila jsem asi milión různých směrů a kombinací.

Prodírala jsem se různými vědeckými zdroji,
abych věděla, jak se strava s nemocemi s pojí.

Dnes víme, že naše střevo úzce souvisí s psychikou
a i já jsem nad nemocí chtěla zvítězit „stravovací“ taktikou.
Je jisté, že náš mikrobiom má na psychiku vliv
a ve 21. století se teď intenzivně zkoumá další sedmý div.

Už 400 let před Kristem bylo vyřčeno,
že musíme dbát zejména o střevo.
Hippokrates sic tenkrát neříkal celému plénu,
že střevní mikroflóra ovlivňuje expresi genů.
Tvrdil, že nemoci začínají v břiše.
Dnes už s jistotou víme, že i zprávy do mozku vysílá bakteriální říše.

Mozek a střevo jsou úzce propojené soustavy.
Vaše tělo dobře netráví,
pokud prožíváte stres, strach a přílišné obavy.

Mohu tedy svůj zdravotní stav ovlivnit stravou?
Nebo je všechno řízeno hlavou?

Bezpochyby má strava na náš zdravotní stav vliv.
Chtěla jsem tak zkusit… cokoliv.
Jen nebýt v zajetí farmaceutického průmyslu.
V dobrém úmyslu 
zkusila jsem keto, low carb, bez masa, mléka, lepku…
Naprosto bez pozitivního výsledku. 
Bylo to přesně naopak.
Nemohla jsem si dát nic „jenom tak”.

Vyvolávalo to ve mě větší stres a obavy
a navíc jsem začala vnímat další úskalí.
Poruchu příjmu potravy.

I když se neměnila velikost mé zadnice,
myšlenky na jídlo přesahovaly zdravé hranice.
A rozhodně v tom nejsem limitovaná edice.
Pro představu
desítky miliónů lidí na světě se dostávají do podobných stavů.
Vlivem „insta a face“ světa
tato problematika i u nás vzkvétá.
Řeší to většinou více ženy,
hubený i vykrmený.

Dát si či nedat kousek dortu?
Problém se objevuje u introvertů i extrovertů
a je velmi častý ve světě sportu.
V průběhu mých „úžasných terapií“
jsem narazila na spousty lidí,
kterým jídlo život doslova řídí.
Takže strava má jistě vliv na psychiku,
v tomto ohledu negativní, a to do puntíku.

A co strava a pozitivní dopad?

Pokud má daný člověk svůj výživový směr rád
a strava mu po všem stránkách vyhovuje,
nechť ho s radostí praktikuje.
Na někoho léčba stravou zabírá.
Jen dobře, že to moji zkušenost popírá.
Ale skutečně pomáhá strava bez mouky, mléka, lepku
nebo tomu jen člověk dává velmi pozitivní nálepku?
Do jaké míry může za „uzdravení“
naše mysl a nastavení?

Tahle otázka zůstává nezodpovězená.
Kdo četl můj „výživný názor“ už to zná,
ale budu se opakovat: „věř a víra tvá…“
Je velmi těžké neurologické a psychické potíže léčit tím, co jíte.
A vůbec, když tomu sami vnitřně nevěříte…

Má zkušenost je jedna velká bída
a k ní se navíc přidala ulcerózní kolitida.
Co bych měla pro uzdravení jíst,
ví snad opravdu jen Jesus Christ. 

O jednotlivých směrech a jejich podstatě
se rozepíšu v dalších článcích, a to bohatě.